Naše práva na uchovávání, znovu používání a vyměňování osiva

Problematika geneticky modifikovaných plodin trápí jak spotřebitele, ale i zemědělce a to nejen u nás, ale po celém světě. O tom, že zdroj osiv je velký byznys svědčí i nynější kanadské farmářské petiční snažení. Toto je překlad petice proti navrhovaným změnám v zákonech v Kanadě, v jejichž důsledku by kanadští zemědělci přestali mít právo si pěstovat a používat vlastní osivo a ze zákona by jej museli začít nakupovat od společností, které za tyto legislativní změny lobují.

 

Petice se mimo jiné snaží vysvětlit běžným lidem jak úzce se jich toto téma dotýká – a to není v dnešní době věc nijak jednoduchá. Vždyť potravinová produkce se od prodeje již tak oddělila, že spousta nakupující v supermarketech se vůbec nezamýšlí odkud tyto potraviny pocházejí. Úbytek rodinných farem v Kanadě i nadále pokračuje a jak se tradiční farmářská populace postupně zmenšuje, zmenšuje se i obecné podvědomí o jejich problémech.

Nyní tedy zmíněný text:

Pod útokem:

Naše práva na uchovávání, znovu používání a vyměňování osiva.
Téma důležité pro všechny Kanaďany.

Množství plodin a semen tvoří základ našich zahrad, farem, našeho jídla, je to dar naší civilizace. Dnes používané osivo bylo s pečlivostí zkvalitněno a opatrně vybírano stovkami generací farmářů. Tyto zkvalitnění a výběr plně závisely na našem právu osivo sbírat, uchovávat, používat a vyměňovat. A tyto práva jsou nyní v ohrožení.

Návrhy změn kanadského Zákona o osivech a také Šlechtitelského zákona přímo ohrožují práva zemědělců na uchovávání, používání a výměnu osiv. Navrhované změny by kriminalizovaly naše odvěké praktiky a přidaly by další moc nad naším jídlem do rukou nadnárodních semenářských korporací. Změny v kanadské legislativě jsou již sepisovány a k jejich uvedení v platnost může dojít již během této zimy (2004/2005). Tyto změny jsou tlačeny loby společnosti Monsanto a dalších nadnárodních gigantů. Navrhované změny se dotýkají všech kanaďanů bez ohledu na to zda pěstují vlastní zeleninu či nikoliv. „Kontrola nad osivem znamená do určité míry kontrolu nad celým zemědělstvím a produkcí potravin. Navrhované úpravy zákonů znamenají ztrátu práv zemědělců na uchovávání, používání a výměnu vlastních semen, zemědělci by tak v podstatě ztratili vlastnictví nad vlastními osivy a stali by se závislými na pronájmu korporačních osiv.“

Pro ochranu práv zemědělců nad jejich vlastními osivy potřebujeme dobře finančně zajištěný, neziskový šlechtitelský ústav. Pokud my, jako národ, přestaneme s vlastním šlechtěním, cizí korporace nás ovládnou a budou mít kontrolu nad veškerým našim osivem. A tím získají i kontrolu nad zdrojem našich potravin.

 

Monsanto naše osivo nevytvořilo

Z tisíce komerčních plodin severní ameriky je pouze hrstka plodin místních. Mezi ně patří Jeruzalémský artyčok, brusinky a slunečnice, ale ne žádná z hlavních zemědělských plodin. Naše zemědělství je závislé na osivech, která sem byla dovezena z celého světa a na naše podnebí byla adaptována zemědělci, šlechtiteli, chudými lidmi a vládními agenty. K tomu všemu došlo před vznikem velkých semenářských korporací.

Zemědělci, šlechtitelé, nuzní lidé, zaměstnanci vlády a veřejný výzkum vytvořili naše osiva. Semenářští magnáti chtějí nyní na zemědělce uvalit restrikce, aby se zvýšil zisk jejich společností a byla chráněna práva „jejich“ osiv.

Nadnárodní společnosti chtějí takové úpravy v legislativě, které by nutily zemědělce platit poplatky pokaždé, kdy by použili své vlastní osivo na vlastních farmách.

Zimní biodynamická studijní skupina

Utváření komunity, prohlubování pochopení a nalézání nových perspektiv.

Sněhová pokrývka zvolna zahaluje krajinu chystající se ke spánku, zahrady, zahrádky a pole se vyprazdňují a život se pomalu stěhuje pod zem. Zemědělci začínají dýchat volněji a přichází tak i čas na opravy, plánování, ale také na vzdělání. Studiu se může ve volných chvílích věnovat každý a to buď samostatně, nebo s jinými lidmi. Často je až překvapivé, jak se kolektivní podvědomí, nebo skupinové myšlení vyvine, zvláště pak pokud se stejná skupina lidí setkává pravidelně po určitou dobu. Nejvíce vynikne rozdíl mezi tím, co je člověk schopen docílit sám a kam může ve studiu dojít jako individualita se samostatnými závěry, které se pak sám snaží aplikovat na své zahrádce, farmě či statku, oproti výsledkům a hloubce bádání, které se podaří ve skupině s množstvím názorů, úhlů pohledů a možnostmi.

Ve vaší blízkosti se možná již nějaká studijní skupina nachází a najít ji by vám určitě pomohla lokální skupina antroposofů či místní biodynamický farmář. Pokud se vám žádnou existující skupinu nepodařilo najít, není tak těžké začít skupinu novou.

 

Vaše první setkání by se kromě aktivního společného studia mělo zabývat mimo-jiné i místem a časem konání schůzek a všichni účastníci by měli mít možnost vyjádřit svá očekávání na toto společné studium. Vaše první setkání může proběhnout ve vaší kuchyni, v místní waldorfské škole nebo na blízké biodynamické farmě. Vy, anebo hostující farmář můžete napomoci k navodění dobré pohody zahájením konverzace ve stylu: „Tato studijní skupina je pro mne velmi zajímavá, protože bych se rád dozvěděl něco o biodynamickém způsobu farmaření a zaujala mne možnost studia Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera společně s lidmi, kteří přemýšlejí podobně jako já.“ Otevřená konverzace na počátku napomůže v poznání co může být na společném studiu hodnotného a o jaká specifická témata je zájem.

Čím větší skupinka je, tím důležitější je mít buď dobrého facilitátora/vedoucího a nebo si vypracovat pravidla jak budou setkání a konverzace probíhat. Malé skupinky jsou jednodušší na zvládnutí, přesto však není na škodu si určitá pravidla ujasnit předem.

 

Zde jsou některá obecná pravidla, která mohou být využita:

  • začněte každé setkání čtením verše nebo průpovědi (často se využívá Kalendář Duše Rudolfa Steinera)
  • naplánujte si program anebo vyberte studijní témata (kromě Zemědělského Kurzu existují i další zajímavé materiály se kterými se dá začít)
  • udržujte diskuzi živou a na daném tématu, dejte slovo všem kteří chtějí něco vyjádřit
  • pomozte podpořit dovednost kvalitního aktivního naslouchání
  • veďte debatu tak, aby se všichni cítili schopni přispět k tématu
  • před koncem setkání se ujistěte, že všichni zúčastnění byli ve svých názorech vyslyšeni a dejte možnost vyřešit drobné nesrovnalosti
  • je dobré si na počátku ujasnit, jak kolik setkání celkem plánujete, nebo po jak dlouho dobu – zda celou zimu, zda bude třeba plánovat s okolnostmi jako svátky nebo jarní prázdniny a podobně

Zimní studijní skupiny mohou také vnést element přednášejícího hosta večera nebo zorganizovat návštěvu biodynamické farmy. Některé skupinky se scházejí vždy na stejném místě, zatímco jiné rotují a scházejí se postupně v bytech nebo domech členů. Styly setkání se různí od večerních porad s pevně určeným programem až po neformální setkání která zahrnují mimo konverzace také společné občerstvení.

Zde jsou další užitečné informace úspěšných skupinek (tyto pravidla se samozřejmě dají použít i na jiná setkání nežli pro biodynamické studijní skupiny):

  • stabilní členství setkávajících se členů bez absence je jedním z klíčových elementů
  • před koncem setkání nezapomeňte určit čas a místo dalšího setkání, samozřejmě výhodnější je během první nebo druhé schůzky si vypracovat plán pro všechna setkání
  • ujednoťte se na tématu nebo knize, zůstaňte však otevřeni možnosti studia souvisejících témat, která mohou pomoci v pochopení dalších souvislostí
  • flexibilita a otevřenost jsou důležitými prvky – každá skupina lidí má jiný styl a strukturu
  • skupinové rozhodnutí o důvěrnosti či diskrétnosti mohou pomoci zúčastněným v pocitu pohody a větší otevřenosti

Z výše napsaného je vidět, že začít studijní skupinku není až tak složité, stačí, aby se našli lidé, kteří mají o společné studium zájem. Server Biodynamika se snaží toto nacházení se trochu usnadnit, proto neváhejte využít komentářů nebo diskuze k nalezení dalších lidiček s podobnými zájmy.

Rotace polí

Spolu s uměním a vědou kultivace a hnojení je polní rotace jedním ze třech základních zemědělských pilířů již po tisíciletí a to z několika dobrých důvodů.
V přirozeném prostředí se rozličné druhy rostlin dávají dohromady k formování velmi komplexní složité komunity, usilující společně o růst a harmonizovaní dané lokality. V tomto úkolu se vzájemně doplňují, když zápasí s různými podmínkami danými druhem zeminy, množstvím humusu, zásaditostí či kyselostí půdy, podnebím a zvěří. Vzájemně si berou a dodávají živiny a jak se podmínky mění, některé rostliny se postupem času ztratí, aby uvolnily místo pro jiné, další.

Jedno musíme uznat – rostliny spolu s tím, že si kladou požadavky, mají i svůj příspěvek, který závisí na druhu a původu rostliny. Takto může pampeliška přitahovat do svého okolí siliku, dub vápník a například kopřiva přivolává prvky železa, látky, které se pak předají do okolní hlíny anebo okolním sousedním rostlinám. Tyto procesy jsou velmi často extrémně složité, jak postupně zjišťujeme ve výzkumech v posledních 50 – 70 letech. Jsou v podstatě podobné homeopatickým lékům, kdy při rozředění 1 ku 1000000 nebo více způsobují tyto látky iniciování, podporu a ukončení životního cyklu rostlin za pomocí stopových prvků, hormonů a enzymů.

Tato harmonie, nebo raději snaha o harmonii v přírodě, je měněna a ovlivňována dvěma zásadními faktory:

1) křížením námi kultivovaných plodin
2) omezení rostlin pěstovaných v záhonu (na jednom poli) na jeden druh pro snadnou kultivaci

Kultivované plodiny byly vytrženy ze svých původních harmonických prostředí díky zvětšení jednoho z orgánů a změnou povrchu, barvy, chuti a šťavnatosti. Porovnání divoké mrkve nebo divokého salátu s jejich kultivovanými pravnuky by nám odhalilo velmi zajímavý příběh. A tak jako v životě, i zde platí pravidlo evoluce – něco bylo získáno za cenu ztráty něčeho jiného.

V případě kultivovaných plodin je přírůstek na velikosti a chutnosti hlavně na úkor robustnosti a dostupnosti. Plodiny jsou více náchylné k šoku a ovlivnění z nedostatku humusu, změn počasí, neopatrné manipulace zahradníka a celé řadě predátorů a parazitů.

Úmyslným pěstováním jediného druhu nabouráváme harmonickou výměnu látek které zemina jinak normálně přijímá od rozličných druhů rostlin – plodiny více a méně náročné na hnojení, mělké a hluboké kořeny, velké a malé milovníky dusíku – chybí celý proces balancování, doplňování se a následné sebe udržování – uzdravování.

Není žádným tajemstvím, že monokulturní pěstování – pěstování pouze jediného druhu plodin na stále stejném místě – rok po roce nahlodává a nakonec úplně kompletně zničí zeminu. A to stejné platí i pro zdraví plodin.

Přirozeným instinktem dával za starých časů farmář svým polím odpočinek a nechával je ležet ladem po roce, dvou a někdy po třech letech pěstování, aby plevely svým působením napravily nevyrovnanost a aby došlo ke znovuoživení a znovu doplnění lehkých deficitů v půdě.

Zavedením polní rotace znamená rozložení na několik let to, co příroda jinak dělá najednou. Jaké podmínky musí tento nelehký úkol splňovat?

Sedm důležitých aspektů může napomoci ve snaze k pochopení moudrosti se kterou je příroda vytvořena a jak pracuje.

Musíme se zamyslet nad:

1) požadavky na dusík
2) požadavky na humus – kompost
3) hloubku kořenového systému
4) druh rostlin
5) účinky na půdu
6) kontrolu plevelů
7) orgán – část plodiny, pro který rostlinu pěstujeme (kořen, stonek nebo listy, květy, plody nebo semínka)

1) Pozorováním potřeb rozličných plodin v závislosti na vztah ke druhu a množství hnojiva které je pro ně nejlepší můžeme v podstatě rozlišit plodiny na plodiny na hnojení náročné a nenáročné. A není to pouze způsob jakým tyto plodiny rostou a vyvíjejí se, ale také jejich nutriční hodnota a skladovací kvality jsou faktory které závisejí na splnění jejich požadavků. A přestože existují rozdíly v odrůdách, dá se zjednodušeně říct, že brukvovité rostliny, salát, špenát, swiss chard, rajčata, squash, dýně, okurky, celery, pórek a papriky jsou náročné na na hnojení, vyžadují dobrou úroveň humusu a povážení hodné množství dusíku.

Květiny jdou do extrému náročnosti na hnojení s tím, že si perfektně užijí kuchyňský kompost nebo malé množství ptačího trusu bohatého na fosfor (guano). Je naprosto úžasné pozorovat ty nejkrásnější květiny rostoucí v jílovitém záhonu do kterého byl vmíchán štěrk a písek pro omezení růstu další vegetace, ale zároveň po podpoření květin.

Kořenová zelenina jako řepa, ředkvičky a mrkev budou kvalitativně nejlepší v hlíně s obsahem starého, ne příliš silného kompostu. Luštěniny. které svou schopností fixace dusíku, mají nejmenší nároky na dusík, ale vyžadují dobré množství kompostu.

2) Jednotlivé rozdíly musí být bohužel odpozorovány: tam kde rajčata milují velké množství „energie“ ve formě dusíku, květák nevoní moc dobře v květináči s dusíkem dodaným ve stejném množství, ale nicméně bude stále záviset na bohatém starém kompostu, který udržuje vyrovnanou hladinu vlhkosti v extrémních povětrnostních změnách.

3) Pokud pěstujete hrášek, fazole nebo salát (jmenuji pouze několik), jejich kořeny nejdou příliš hluboko do země. Tyto mělce kořenící rostliny tedy bude dobré následovat hluboce kořenícími variantami, které zeminu rozmělní do hloubky a uvolní tam dostupné živiny. K tomu je dobrá většina jetelů, ale také žito, mrkev (zvláště není-li hlína na živiny příliš bohatá).

4) Všichni to víme: monokultury pěstované roky na stejném místě způsobují velké množství problémů: zemina ztrácí přirozenou harmonii a dochází k jejímu zbídačení, stejně tak i rostliny, které pak lákají škůdce, jejichž úkolem je zbavení se nemocného pacienta. Háďátka, bakterie a hmyz – všichni se do tohoto úkolu rádi zapojí. To samozřejmě vede k vážné bitvě pro likvidaci těchto jedinců a farma, statek nebo zahrada se tak stane mrtvou zemí, namísto plodným prostředím.

5) Ohledání polní situace po sklizni nám umožní zpozorovat rozdíl ve struktuře hlíny, jejíž hrudkovitý povrch je většinou rozmělněn na drobnější částečky. Plodiny vyžadující okopávání (hrášek, brambory, řepa) a ty, které způsobují zastínění (salát, squash) zanechávají obvykle jemnější hlínu, nežli například obilniny. Brambory jsou ale zářnou výjimkou a zanechávají překrásnou, hrudovitou hlínu.

6) Krycí plodiny vytvářející tlustou krycí vrstvu sloužící k zakrytí půdy a zastínění a zadušení nezvaných hostů jako je třeba bodlák, jsou často volány na pomoc po letní sklizni, nebo před zimních osevem. Postranním efektem je oživování kořenového systému, fixace dusíku, nebo prostě jen překrásná hrudkovitost hlíny. Pohanka, slunečnice, luštěniny a jetel výborně poslouží k tomuto účelu. Nejsem velkým zastáncem hořčičného semínka, řepky olejné nebo ředkviček, neboť tyto, stejně jako mnoho dalších pěstitelských plodin (brukvovité plodiny, ředkvičky) náleží do rodiny brukvovitých, kterých máme v hlíně většinou na starosti dost.

Práce s kalendářem Stella Natura umožňuje vzít v úvahu čtyři rostlinné části důležité v rotaci polí, ale práce pouze s nimi jako s jedinými rozhodovacími faktory není rozhodně dostačující. Ostatní zmíněné prvky musí být vzaty v úvahu pro dosažení dlouhodobé kvality a plodnosti zeminy.

Ne, ne!, nevytrhávejte si vlasy v beznaději!

Po více než dvaceti letech biodynamického zahradničení jsem nebyl nikdy schopen docílit „perfektní“ plán polní rotace v mé zahradě. Možná je to i nemožné a je to jako cílení na hvězdy. Ale není to pak to, o čem je celý tento kalendář (Stella Natura, pozn. redakce)?

Jsou to hlavně naše neúspěchy ze kterých se nejvíce učíme to, že farmaření – zahradničení, je více umění nežli věda. A tak jako jsou vědci neustále na cestě k novým objevům, umělec nemůže nikdy docílit dokonalosti. C’est la vie!

Pravděpodobně to nenastartuji

„A opravdu jste žil na téhle farmě celý život?“ , zeptal se mne novinář Harold. Harold vyjel brzy ráno z Chicaga, aby přijel sem do Angelic Organic se mnou udělat rozhovor o naší CSA – Komunitou podporované zahradě. Zdálo se, že jsme byli s rozhovorem skoro u konce.

„Jo“, odpověděl jsem. „Začal jsem dojit krávy když mi bylo devět – v tamhleté velké stodole.“ Mávnul jsem směrem k blízké budově. „Teď tam balíme zeleninu.“

„A jak jste se vlastně dostal k biodynamice?“

Oo, on se zase usazuje. Toto se reportérům občas stává. Přijedou pro krátký příběh, pak se zasní a pak se zdá, že neví kdy by měli odjet. Polovina z nich si nakonec u nás koupí členský podíl. Západně od nás projíždělo auto. Dívali jsme se směrem k polím se zeleninou. Můj oranžový pick-up se plazil směrem k ke vzdálenému konci farmy, kde pracující skupinka připravovala svazky kapusty.

Opravdu jsem chtěl tomuto muži říct můj příběh? Dneska? Musím jet kultivovat kukuřici a Super A – můj traktor – dnes pravděpodobně zase nenastartuji. A ta skupina… řekl jsem jim aby sbírali kapustu Červenou Ruskou, nebo Winterbor? Ta Ruská by měla být prohlédnuta, zda nemá mšice. A navíc jsem chtěl tentokrát větší svazky. Ale ta minulost, ta palčivá minulost – cítil jsem, jak mne obklopuje. Harold se na mne díval s očekáváním ve tváři. Byl usazen na předním kole traktoru Super A.

„Dobrá…, já jsem vlastnil všechny tyto pozemky až nahoru na tamhleten vrch a za ním.“ Ukázal jsem na kopec za lesem. „Měl jsem 186 akrů. A ztratil jsem je – 165 z nich. V době kdy jsem měl dvaatřicet jsem dlužil půl milionu dolarů. To bylo na počátku osmdesátých let. Příliš jsem farmu rozšířil, příliš utratil, ceny realit a pozemků pak najednou spadly a vše ztratilo na hodnotě. Musel jsem prodat všechny stroje, pole, dobytek a skoro všechny mé pozemky.“

„Do té doby jsem měl ohromnou vitalitu, Harolde. Výdrž. Elán. Rád jsem ráno vstával. Měl jsem rád farmaření. Zdálo se nemožné, že by se můj život mohl takhle rozpadnout. Bylo neuvěřitelné, že jsem musel prodat ta pole. Byly částí mého já. Bylo to jako prodat vlastní ruku. Ne, více jako prodat vlastní dítě.“

„Většina mých přátel na mne v té době úplně zanevřela. Prostě se ztratili. Dva roky po prodeji jsem mohl sotva vstanout z postele. Nepoznával jsem se. Pozemky fuč. Přátelé fuč. Peníze fuč. Po celém těle jsem měl ekzém. Byl jsem strašně oslabený.“

„Kdo je tenhle člověk?“, ptal jsem se sám sebe. Já jsem řídíval ohromnou farmu. Míval jsem od sousedů pronajaté stovky akrů, pěstoval kukuřici, pšenici, soju a seno. Měl jsem prasata, krávy. Dojil jsem. Já jsem býval ten, kdo udržoval věci v chodu, kdo jim dával šanci existovat. A teď jsem to byl já, sotva schopný zamést podlahu ve vlastním domě. Z nějakého důvodu na mne pořád víc a víc doléhalo, že musím jet do Mexika. Byl jsem tam před deseti lety a začínal jsem si uvědomovat, že se tam musím znovu podívat. Zdálo se to nemožné, protože jsem měl s bídou peníze na to, abych udržel v domě svítit světla, ale nějak jsem si zvládnul peníze vypůjčit a jet.“

„V San Miguel de Allende se mi udělalo hůře. Ohromné kamenné budovy se mi zdály porézní, postupně jsem je začínal vidět jako by neměly stěny, jako bych mohl skrze ně prostrčit ruce. A auta, řítící se dolů ulicemi se zdály jako přízraky. Pomalu jsem začínal věřit, že kráčet před těmito auty není nebezpečné, že by mnou prostě projely bez jakékoliv újmy. Budovy a auta mi připadaly jak vyrobené z mlhy.“

„Jednoho dne, když jsem opouštěl restauraci s deníkem v ruce jsem vrazil do muže, kterého jsem sotva znal. Zeptal se mne jak se mám. Bezmyšlenkovitě jsem otevřel svůj deník a začal mu číst. Ten deník byla ohromná sbírka sebenenávisti, sebeobviňování a beznaděje. Po několika odstavcích jsem přestal číst a poznamenal: „Začínám ztrácet rozum. Nevím kdo jsem a už vůbec ničemu nerozumím.“

„Ten muž mi řekl, že si myslí, že by mi pomohla homeopatie. V té době jsem toho o homeopatii moc nevěděl, ale to, jak řekl to slovo mne zaujalo a já se rozhodl se na to podívat. Našel jsem homeopata v San Miguelu, který mne prohlédl a dal mi nabuzené aurum – homeopatické zlato. A teď, ta úžasná zpráva. Do 24 hodin jsem byl skoro tak zdravý jako předtím. Můj elán byl zpět. Poskakoval jsem dolů ulicí. Bylo to prostě ohromné. Byl jsem radostí bez sebe. Byl jsem vyléčen. Byl to zázrak.“

„Prostě jste snědl trochu zlata a pak jste byl zdravý?“ zeptal se Harold a podezíravě na mne hleděl.

„Homeopatické zlato, velmi rozředěné. V podstatě ani nejíte částečky zlata. Jsou určité postupy jak zlato rozředit a nabudit takže nakonec to co dostanete, je energie otisku zlata, ne ona látka samotná. Zní to divně, já vím“, vysvětlil jsem mu. „Věc je, že jsem zdravý dlouho nezůstal. Po zhruba týdnu jsem se začal vracet do starých kolejí – více ekzémů, více sebenenávisti. Ukázalo se, že to homeopatické zlato mne pouze trénovalo, nebo trénovalo mé emoční já, jak se uzdravit. V několika týdnech jsem byl zase na hromádce. Vrátil jsem k tomu homeopatovi a on mi řekl, že to budu muset brát zhruba jednou za měsíc, do té doby, než se mé emoce uzdraví. Za pár hodin se mi dostavila podobná reakce jako na poprvé – byl jsem zpět ve své staré síle, pozitivní a veselý.“

„Po návratu do států jsem v Medisonu našel klasického homeopata. Ten mne léčil několik let a skoro vždy doporučoval nabuzené zlato. Jednoho dne jsem se zeptal mého doktora homeopata, jestli existuje homeopatický systém pro farmaření, protože jsem si myslel, že by mohly existovat nějaké léčivé látky, které by mohly potlačit plevel a brouky a nebo uzdravovat zeminu. Ten doktor mi řekl o farmářích, kteří provozují radioniku, metodu pro manipulaci s energií.

„Po třech až čtyřech letech léčby se ve mne působení zlata začalo stabilizovat. I když jsem zrovna nebyl pod jeho přímými účinky, tak jsem se cítil pozitivnější a zdravější. Nebyl jsem úplně ve svém starém já, ale okolo tří čtvrtin již bylo uzdraveno. Zdálo se, že zlato už více práce udělat nemůže. Došel jsem k závěru, že budu muset dokončit léčení nějak jinak, ale konečně jsem se cítil dost silný na to, abych to dokázal sám.

„Několik let poté, co jsem znovu začal farmařit jsem se po konferenci Acres USA zúčastnil semináře o radionice. Radionika pracuje s myšlenkou, že spirituální „podpis“ nebo energetický otisk téměř libovolné látky je možno duplikovat a vysílat pomocí radionických nástrojů. Nějací lidé v tomto semináři chtěli, aby jim instruktor udělal radionické ohodnocení pro biodynamické přípravky. Tito lidé nechtěli podstupovat proces výroby, jejich míchání a aplikování. Instruktor je ale upozornil, že tyto přípravky není možno radionicky duplikovat, jejich účinku je možno dosáhnout pouze při dodržení postupů popsaných v knize lekcí Zemědělský kurz od Rudolfa Steinera. „Rudolf Steiner byl velký, velký muž“, řekl s vážností. „Jeho práci není možno duplikovat radionikou.“ Něco mne zaujalo na tom, jak tento muž vyslovil Steinerovo jméno, prostě jsem v tom okamžiku věděl, že bude součástí mé budoucnosti. A tak jsem se dostal k biodynamice.

„Pomohlo to vaší farmě tak dramaticky, jako jak říkáte, vám pomohlo to zlato?“, zeptal se mne Harold.

„Je to postupný proces“, odpověděl jsem. „Zemi dnes ovlivňují všechny ty šílené věci jako radar, rádiové vlny, chemický smog, toxický déšť, vysoké napětí a tak. Hlína se musí zbavit všech starých vlastností a nabýt nové. My aplikujeme rohový hnůj zhruba dvakrát na podzim a dvakrát na jaře, podobně jako ten trénink, který mi poskytovalo zlato. Během roku pak používáme různé další přípravky.

„Biodynamika jde mnohem dále za Hahnemanovu homeopatii. Zahrnuje nabuzování a práce s energiemi, ale je velmi otevřená, bere v úvahu nebe, Zemi, kytky, ptáky, sad. Červy. Zeleninu. Hnůj z dobytka. Zahrnuje vše, co může zdravá farma být a skládá vše harmonicky dohromady.“

„Zní to divoce, Harolde. Já ani nevím, jak o tom začít mluvit. Změnilo to můj způsob myšlení o světě, o farmaření, o všem. A já už musím jet kultivovat.“

Harold se postavil a protáhl. „Kdybyste dneska neprovozoval tuhle farmu, tak bych si myslel, že jste žvanil“ řekl, a hřejivě se usmál.

Vyhoupl jsem se na stařičkého Super A. Jeho ocelové sedadlo se zatřepalo, jak jsem si hrál s ovládacími pákami. Měl jsem rád tohohle Harolda, který ze mne nějak dostal hodinu z mého času na kultivaci. „Musíte někdy přijet a míchat s námi rohový hnůj.“, trápil jsem jej ještě, jak se traktor se záškuby probouzel k životu.

„To můžu udělat.“, odpověděl, „ale neočekávejte, že v to budu věřit.“

Zakřičel jsem na něj z traktoru, „Já jsem taky neočekával, že tenhle starý rezavý traktor by dnes ráno nastartoval, ale hádejte co se stalo…“

Biodynamická zahrada v Camphillu Nottawasaga

Tento článek se snaží popsat Rosefields Garden – jednu camphillskou biodynamickou zahradu, spolu se zevrubným popisem Camphillu Nottawasaga samotného. Popis v určitých místech nezahrnuje detaily, které by způsobily přílišné nabobtnání článku.

Úvod

Jedním z nejviditelnějších venkovních znaků camphillského životního stylu je kromě specifické architektury také péče o přírodu, terénní úpravy a provozování biodynamického zemědělství. Ekologické praktiky biozemědělství jdou ruku v ruce s využíváním přirozených přírodních aktivit a rytmů. Rosefields Garden, se kterou bych vás rád seznámil, je jednou z mnoha zahrad, které biodynamiku využívají.

Biodynamické zemědělství

Biodynamické zemědělství je jedinečnou formou biozemědělství, snažící se aktivně pracovat s léčivými přírodními silami a uznává materiály a hodnoty nejen fyzické ale i spirituální. Biodynamičtí farmáři se snaží svou prací balancovat a uzdravovat život na Zemi a přitom produkovat zdravé a výživné produkty. Biodynamika je založena na poznatcích, které Rudolf Steiner shrnul v lekcích věnovaným farmářům v německém Koberwitz v roce 1924.

Camphill Nottawasaga

Zahrada je provozována jako jedna z aktivit Camphillu Nottawasaga, venkovské části camphillu Camphill Communities Ontario – jedná se o zhruba čtrnáct let starou, tradiční venkovskou camphillskou komunitu (*), vzdálenou dvacet minut západně od Barrie, stotisícového města na jihu kanadského Ontaria.

  • Camphill je celosvětově rozšířená organizace založená původně ve Skotsku v roce 1939. Ve dvaceti-osmi zemích světa dnes existuje zhruba stovka camphillů, které společně usilují o integraci a péči o osoby s postižením s tím, že jsou plně uznávána občanská práva a důstojnost každého jednotlivce.

Pozemek o rozloze dvě stě osmdesáti akrů se skládá z malebných pastvin, lesů a polí vetkaných do meandrů kalné řeky Nottawasaga. Pět obytných domů poskytuje domov zhruba padesátce obyvatelů – přibližně polovina z nich jsou krátkodobí i dlouhodobí dobrovolníci ze všech koutů světa, druhou polovinou tvoří lidé s postižením. Kromě práce v domech a zahrady je v Nottawasaga také ekofarma, stolárna, tkalcovna a keramická dílna, které nabízejí práci v prostředí přirovnatelném k chráněným dílnám, hudební a umělecké aktivity odehrávané v kulturním centru Novalis jsou vítaným zpestřením všedního i svátečního dne.

Camphill Nottawasaga je jedním ze dvou camphillů, které společně tvoří Camphill Communities Ontario. Camphill Sophia Creek je druhou z těchto dvou komunit, jedná se o městskou aktivitu sídlící v nedalekém Barrie, která byla na počátku pouze malým experimentem. Nyní, po sedmi letech provozování, je vidět že se jedná o aktivitu velmi úspěšnou a oceňovanou a to jak městem tak i okolními sousedy.

Tolik tedy k prostředí které nás tady obklopuje a bez kterého by zahrada ani neexistovala.

 

Biodynamická zahrada

Rosefields Garden je sedmi akrovou biodynamickou biozahradou, která využívá biodynamické praktiky. Zemina je písčitá, bez kamenů, vrstva kvalitnější hlíny na povrchu je velmi mělká a vyžaduje velmi opatrnou kultivaci. Aktivně obdělávanou plochou jsou momentálně asi tři akry plus plastikový skleník 25×6 metrů. Zbývající asi čtyři akry jsou v současné době využívány k rotaci polí a osévány žitem, pohankou a jetelem. Zahradní tým tvoří osm lidí, kteří většinou pracují pět dní v týdnu, 2 x 3 hodiny denně.

Je zde několik aspektů, které společně vytvářejí to, co může návštěvník zahrady pocítit jako puls, který tepe pod povrchem naší hlíny.

Je to jednak terapeutický efekt práce venku, pod širým nebem, kdy každý kdo se v zahradě zrovna vyskytuje je zde nějakým způsobem užitečný a troufnu si říct i nezbytný.

Dále je to péče o zemi, o kvalitu zeminy, kompostu, vody, vzduchu… zde bych zahrnul i důležitý aspekt estetiky – věci musí být nejen účelné, ale i pěkné. Dodržování zásad zdravého rozumu společně s prohlubováním našich znalostí je v dnešní době kriticky nezbytné.

Snažíme se následovat výsledky bádání německé zahradnice Marie Thun, která svým výzkumem dokazuje jak velké jsou vlivy planetárních a měsíčních rytmů na život na zemi, jak indikoval Rudolf Steiner. Z vlastních pozitivních zkušeností mi není biodynamický kalendář komplikací, nýbrž nezbytným pomocníkem při plánování a dělání zodpovědných rozhodnutí.

Hovoříme-li o věcech fyzických a spirituálních, pak aplikování biodynamických postřiků 500 a 501 společně s přípravky pro kompost (502-507) jsou rozhodně těmi, které spadají spíše do spirituální oblasti. Připravovány a aplikovány ve stylu homeopatických léků jsou to právě tyto spreje, které jsou jedněmi z nejdůležitějších prvků biodynamického přístupu. Pozitivní účinky těchto látek byly prokázány i vědecky. Jako další je tady i úžasný vliv sociální, kdy například na jaře, před první kultivací, se celá naše vesnice sejde v zahradě, abychom společně ošetřili pole prvním sprejem 500 a zahájili tak novou sezónu. Jedná se více o slavnost, nežli o práci a kolik zábavy si při tom navíc užijeme… Jako plody našeho společného snažení pak sklízíme kvalitní ovoce a zeleninu s vynikající chutí, nutriční hodnotou, barvou a tvarem.

CSA – Komunitou podporované zemědělství

Produkty vypěstované v zahradě je potřeba nějak doručit koncovým zákazníkům. CSA (community supported agriculture – komunitou podporované zemědělství) je modelem, který vznikl na biodynamických farmách a jedním z hlavních hesel, která zde platí je „znej svého farmáře“. V případě klasického CSA zaplatí členové dopředu na počátku sezóny na rok dopředu a pak dostávají svůj podíl v pravidelných týdenních intervalech tak, že dostanou box – kontainer s nabídkou toho, co zahrada v tom daném týdnu nabízí. Model, který používáme my se od klasického CSA trochu odlišuje a přestože chystáme určité změny – patrně od prvního ledna 2003, v určitých aspektech budeme stále jiní – tak jako každé CSA.

Jednak nabízíme možnost platby měsíčně namísto ročně.Zeleninu doručujeme místo v boxech v plastikových taškách, které takto de-facto recyklujeme, jinak by skončily v koši. Jedním z hlavních rozdílů je, že si naši členové mohou během týdne pomocí telefonu nebo přes internet objednat zeleninu z naší aktuální nabídky, takže mají možnost volby toho, co bude v jejich balíčku obsaženo. Toto tedy platí hlavně pro členy „z venku“, členové z camphillu si mohou vybrat z nabídky, která je jim každý týden doručena plus si mohou do zahrady kdykoliv dojít.

Camphill, který je hlavním odběratelem naší zeleniny, se při přepočtu na počet lidí a jejich platby rovná asi devatenácti členům CSA. K tomu máme momentálně (pouze) šest členů mimo camphill. Máme ale neustále nové a nové zájemce, které jsme až doposud odmítali a to převážně kvůli nejistotě, zda budeme schopni splnit jejich požadavky. Konec letošní sezóny nám ale dokázal, že máme na víc. V našem okolí se žádné jiné CSA nevyskytuje, což nám dává docela šanci, na druhou stranu nabídka biozeleniny je zde skoro v každém pořádném obchodě.

Máme dva doručovací dny v týdnu – pondělí pro camphill a pátek pro lidi zvenku. Pro venkovní zákazníky je měsíční platba čtyřicet dolarů za měsíc = čtyřikrát za měsíc dodávka zeleniny o velikosti jedné plné plastikové nákupní tašky – zhruba deset liber = asi pět kilogramů. Platba podílu pro camphill je dvacet dolarů na osobu na měsíc s tím, že dostanou co potřebují.

Hlavní změny budu chtít udělat v oněch plastikových taškách a přejít na buďto dřevěné, nebo plastové boxy s jednoznačnou velikostí a pokud bude potřeba používat sáčky, použijeme mnohem lépe recyklovatelné, pytlíky papírové.

Zahradník

Mít kvalifikovaného zahradníka – farmáře je v dnešní době snem mnoha camphillů. Mladí lidé – zdá se – nejsou většinou nijak uneseni myšlenkou práce v zemědělství, navíc pak ve spojení s životem v camphillu. Jako všude jinde zde platí, že nejsou lidi. Ne jinak tomu bylo u nás. Náš dlouhodobý zahradník se rozhodl zkusit po deseti letech tady i jiné místo. Po něm to „někdo“ převzal, protože by bylo škoda zahradu zavřít, ale bohužel, po pár měsících onen dotyčný odešel. Co s tím. V té době jsme tady zůstali dva zahradníkovi pomocníci. Zkušenost jsme již měli a to jak s pěstováním tak s biodynamikou, takže rozhodování nebylo nijak těžké. Po roce druhý z pomocníků camphill opustil.

Dnes, po skončené třetí sezóně tady v camphillské zahradě, mé první zcela samostatné, se dá říct, že náš camphill již zahradníka opět má. Úspěch této sezóny byl ohromnou motivací – jednak jsme měli skvělou úrodu, a pak se také podařilo oživit na praktické úrovni myšlenku kvalitní komunitou podporované zahrady – bez podpory to opravdu nejde dělat. Příští rok bude první pod hlavičkou „v konverzi na Demeter Certifikaci“ a tomu, že příští sezóna by to měla být opravdu dobrá nasvědčuje fakt, že dva mladí němečtí zahradní pomocníci (Georg a Wolf), kteří k nám přijeli strávit rok, jsou zahradou opravdu nadšeni a k tomu všemu je s námi na rok i velmi zkušený Michael Loxford z camphillu v Penigne, UK, což je další pomocník k nezaplacení. Jak se nám to vše společně podaří budeme vidět na konci příští sezóny, za rok na podzim.