Rozhodli jsme se podívat se na ekodomy chráněné zemí na ekosídlišti Jižní Chlum u Zlína. Někdo v nich vidí zemljanky, někdo zase neskutečnou hodnotu pasivních domů nepotřebujících žádné náklady na vytápění. A tady je krátká informace jak se líbily nám.
Pasivní ekodomy u Zlína nás již delší domu lákaly k návštěvě a tak jsme si druhý květnový víkend našli čas a vyrazili na výlet. Rozhodli jsme se cestovat pouze jedním vozem, počasí nám vcelku přálo a cesta z Rožnova uběhla rychle za neustálého povídání o tom co nás čeká. Předsedkyně sdružení Zelené Bydlení Helena Frkalová nás mile uvítala, podala krátký úvod a hned jsme vyrazili na prohlídku. Nejprve jsme se podívali nad ekosídliště, kde jsme obdivovali jak zelené střechy krásně splývají s krajinou a poté jsme navštívili rodinu Osvaldových v jejich krásném domečku chráněném zemí. Ani velký ani malý, zvenku spíše nenápadný, ale uvnitř prostorný, nás jejich teplý a světlý byt uvítal velmi příjemnou atmosférou. Náš malý Otakárek se ihned přidal k hrající se skupince dětí a od té doby jsme se o něj nemuseli bát.
V bytě nás příjemně překvapil dostatek světla – světlovody – aneb světelné studny, jak je naše průvodkyně Helena nazývala – vnášejí dostatek příjemného denního světla i do míst, která jsou dále od oken, nebo která okna vůbec nemají. Domy chráněné zemí jsou specifické tím, že jsou ze tří stran a zhora zakryty vrstvou zeminy porostlou travou, zahrádkou anebo čímkoliv, co má majitel v lásce. Tato zhruba metrová vrstva hlíny dodává již tak velmi kvalitně izolovanému domu bariéru ochrany před přírodními živly – hlavně pak před neustále ochlazujícím větrem a mrazem a mimo zamezení tepelným ztrátám se tímto také zabraňuje rychlému opotřebení venkovních omítek a izolací, které se díky zemině ocitají v nezámrzné hloubce. Přední, nezasypaná jižní strana domu má spoustu oken, kterými dovnitř pronikají proudy světla a tepla.
Vnitřní příčky byly postaveny z nepálených hliněných cihel, na což nás majitelé museli upozornit, jinak bychom si toho vůbec nevšimli. Díky takovýmto stěnám má dům výbornou schopnost seberegulace vlhkosti vzduchu, má velkou termomasu pro zásobu tepla no a samozřejmě je také krásně odhlučněný. Ventilaci využívající zbytkové teplo odcházejícího vydýchaného vzduchu k předehřívání čerstvého vzduchu vcházejícího nebylo vůbec slyšet a z technického hlediska byl vzduchový výměník pastvou pro oko. Jak málo stačí k tomu, abychom byli schopni opět použít jinak zcela promarněnou energii.
Od Osvaldů jsme se opět kousek prošli a ze střechy dalšího domu prohlédli celé ekosídliště a hlavně pak kořenovou čističku. Ta nepáchla, nebyly okolo ní komáři ani jiná havěť – zkrátka ukázka toho jak mohou pracovat technologie spojující staré a nové nápady. Odpady a kaly jdou nejprve přes tříkomorový septik a poté je ze septiku odcházející kapalina navedena pod kořeny vodumilujícího rákosu a jiných rostlin. V zimě pak v čističce stačí malinko zvednout hladinu, ta zamrzne a vznikne efekt jako v rybníce – voda u dna nikdy nezamrzne a voda čištěná stále aktivními bakteriemi se může pomalu přesouvat k odtoku z čističky.
Poté jsme šli na prohlídku ukázkového domu sdružení Zelené Bydlení, kde jsme měli možnost shlédnout další zajímavé alternativní nápady jako hliněnou omítku, leštěný barvený beton (který díky dobré izolaci nebyl vůbec studený, ale naopak) anebo velkou spací pec – vynucenou pýchou majitelky a zárověň strašáka projektantů, kteří se hrozí co se bude dít s takovým množstvím tepla.
Celkový dojem z návštěvy byl výborný, dostali jsme vynikající velmi inspirativní výklad a paní Helena byla výborná hostitelka a opravdový odborník na danou problematiku. Těsně před odjezdem nám malý skřítek pokazil v autě spínací skříňku, naštěstí nám rodina Frkalových poskytla jak zázemí s nářadím na opravu, tak i dopravu do vzdáleného Rožnova ke druhému vozidlu, za což vřele děkujeme.
Pokud nevíte co s volným odpolednem a hledáte inspiraci k zelenému bydlení, určitě se do Jižního Chlumu vydejte, stojí to za to.