Spolu s uměním a vědou kultivace a hnojení je polní rotace jedním ze třech základních zemědělských pilířů již po tisíciletí a to z několika dobrých důvodů.
V přirozeném prostředí se rozličné druhy rostlin dávají dohromady k formování velmi komplexní složité komunity, usilující společně o růst a harmonizovaní dané lokality. V tomto úkolu se vzájemně doplňují, když zápasí s různými podmínkami danými druhem zeminy, množstvím humusu, zásaditostí či kyselostí půdy, podnebím a zvěří. Vzájemně si berou a dodávají živiny a jak se podmínky mění, některé rostliny se postupem času ztratí, aby uvolnily místo pro jiné, další.
Jedno musíme uznat – rostliny spolu s tím, že si kladou požadavky, mají i svůj příspěvek, který závisí na druhu a původu rostliny. Takto může pampeliška přitahovat do svého okolí siliku, dub vápník a například kopřiva přivolává prvky železa, látky, které se pak předají do okolní hlíny anebo okolním sousedním rostlinám. Tyto procesy jsou velmi často extrémně složité, jak postupně zjišťujeme ve výzkumech v posledních 50 – 70 letech. Jsou v podstatě podobné homeopatickým lékům, kdy při rozředění 1 ku 1000000 nebo více způsobují tyto látky iniciování, podporu a ukončení životního cyklu rostlin za pomocí stopových prvků, hormonů a enzymů.
Tato harmonie, nebo raději snaha o harmonii v přírodě, je měněna a ovlivňována dvěma zásadními faktory:
1) křížením námi kultivovaných plodin
2) omezení rostlin pěstovaných v záhonu (na jednom poli) na jeden druh pro snadnou kultivaci
Kultivované plodiny byly vytrženy ze svých původních harmonických prostředí díky zvětšení jednoho z orgánů a změnou povrchu, barvy, chuti a šťavnatosti. Porovnání divoké mrkve nebo divokého salátu s jejich kultivovanými pravnuky by nám odhalilo velmi zajímavý příběh. A tak jako v životě, i zde platí pravidlo evoluce – něco bylo získáno za cenu ztráty něčeho jiného.
V případě kultivovaných plodin je přírůstek na velikosti a chutnosti hlavně na úkor robustnosti a dostupnosti. Plodiny jsou více náchylné k šoku a ovlivnění z nedostatku humusu, změn počasí, neopatrné manipulace zahradníka a celé řadě predátorů a parazitů.
Úmyslným pěstováním jediného druhu nabouráváme harmonickou výměnu látek které zemina jinak normálně přijímá od rozličných druhů rostlin – plodiny více a méně náročné na hnojení, mělké a hluboké kořeny, velké a malé milovníky dusíku – chybí celý proces balancování, doplňování se a následné sebe udržování – uzdravování.
Není žádným tajemstvím, že monokulturní pěstování – pěstování pouze jediného druhu plodin na stále stejném místě – rok po roce nahlodává a nakonec úplně kompletně zničí zeminu. A to stejné platí i pro zdraví plodin.
Přirozeným instinktem dával za starých časů farmář svým polím odpočinek a nechával je ležet ladem po roce, dvou a někdy po třech letech pěstování, aby plevely svým působením napravily nevyrovnanost a aby došlo ke znovuoživení a znovu doplnění lehkých deficitů v půdě.
Zavedením polní rotace znamená rozložení na několik let to, co příroda jinak dělá najednou. Jaké podmínky musí tento nelehký úkol splňovat?
Sedm důležitých aspektů může napomoci ve snaze k pochopení moudrosti se kterou je příroda vytvořena a jak pracuje.
Musíme se zamyslet nad:
1) požadavky na dusík
2) požadavky na humus – kompost
3) hloubku kořenového systému
4) druh rostlin
5) účinky na půdu
6) kontrolu plevelů
7) orgán – část plodiny, pro který rostlinu pěstujeme (kořen, stonek nebo listy, květy, plody nebo semínka)
1) Pozorováním potřeb rozličných plodin v závislosti na vztah ke druhu a množství hnojiva které je pro ně nejlepší můžeme v podstatě rozlišit plodiny na plodiny na hnojení náročné a nenáročné. A není to pouze způsob jakým tyto plodiny rostou a vyvíjejí se, ale také jejich nutriční hodnota a skladovací kvality jsou faktory které závisejí na splnění jejich požadavků. A přestože existují rozdíly v odrůdách, dá se zjednodušeně říct, že brukvovité rostliny, salát, špenát, swiss chard, rajčata, squash, dýně, okurky, celery, pórek a papriky jsou náročné na na hnojení, vyžadují dobrou úroveň humusu a povážení hodné množství dusíku.
Květiny jdou do extrému náročnosti na hnojení s tím, že si perfektně užijí kuchyňský kompost nebo malé množství ptačího trusu bohatého na fosfor (guano). Je naprosto úžasné pozorovat ty nejkrásnější květiny rostoucí v jílovitém záhonu do kterého byl vmíchán štěrk a písek pro omezení růstu další vegetace, ale zároveň po podpoření květin.
Kořenová zelenina jako řepa, ředkvičky a mrkev budou kvalitativně nejlepší v hlíně s obsahem starého, ne příliš silného kompostu. Luštěniny. které svou schopností fixace dusíku, mají nejmenší nároky na dusík, ale vyžadují dobré množství kompostu.
2) Jednotlivé rozdíly musí být bohužel odpozorovány: tam kde rajčata milují velké množství „energie“ ve formě dusíku, květák nevoní moc dobře v květináči s dusíkem dodaným ve stejném množství, ale nicméně bude stále záviset na bohatém starém kompostu, který udržuje vyrovnanou hladinu vlhkosti v extrémních povětrnostních změnách.
3) Pokud pěstujete hrášek, fazole nebo salát (jmenuji pouze několik), jejich kořeny nejdou příliš hluboko do země. Tyto mělce kořenící rostliny tedy bude dobré následovat hluboce kořenícími variantami, které zeminu rozmělní do hloubky a uvolní tam dostupné živiny. K tomu je dobrá většina jetelů, ale také žito, mrkev (zvláště není-li hlína na živiny příliš bohatá).
4) Všichni to víme: monokultury pěstované roky na stejném místě způsobují velké množství problémů: zemina ztrácí přirozenou harmonii a dochází k jejímu zbídačení, stejně tak i rostliny, které pak lákají škůdce, jejichž úkolem je zbavení se nemocného pacienta. Háďátka, bakterie a hmyz – všichni se do tohoto úkolu rádi zapojí. To samozřejmě vede k vážné bitvě pro likvidaci těchto jedinců a farma, statek nebo zahrada se tak stane mrtvou zemí, namísto plodným prostředím.
5) Ohledání polní situace po sklizni nám umožní zpozorovat rozdíl ve struktuře hlíny, jejíž hrudkovitý povrch je většinou rozmělněn na drobnější částečky. Plodiny vyžadující okopávání (hrášek, brambory, řepa) a ty, které způsobují zastínění (salát, squash) zanechávají obvykle jemnější hlínu, nežli například obilniny. Brambory jsou ale zářnou výjimkou a zanechávají překrásnou, hrudovitou hlínu.
6) Krycí plodiny vytvářející tlustou krycí vrstvu sloužící k zakrytí půdy a zastínění a zadušení nezvaných hostů jako je třeba bodlák, jsou často volány na pomoc po letní sklizni, nebo před zimních osevem. Postranním efektem je oživování kořenového systému, fixace dusíku, nebo prostě jen překrásná hrudkovitost hlíny. Pohanka, slunečnice, luštěniny a jetel výborně poslouží k tomuto účelu. Nejsem velkým zastáncem hořčičného semínka, řepky olejné nebo ředkviček, neboť tyto, stejně jako mnoho dalších pěstitelských plodin (brukvovité plodiny, ředkvičky) náleží do rodiny brukvovitých, kterých máme v hlíně většinou na starosti dost.
Práce s kalendářem Stella Natura umožňuje vzít v úvahu čtyři rostlinné části důležité v rotaci polí, ale práce pouze s nimi jako s jedinými rozhodovacími faktory není rozhodně dostačující. Ostatní zmíněné prvky musí být vzaty v úvahu pro dosažení dlouhodobé kvality a plodnosti zeminy.
Ne, ne!, nevytrhávejte si vlasy v beznaději!
Po více než dvaceti letech biodynamického zahradničení jsem nebyl nikdy schopen docílit „perfektní“ plán polní rotace v mé zahradě. Možná je to i nemožné a je to jako cílení na hvězdy. Ale není to pak to, o čem je celý tento kalendář (Stella Natura, pozn. redakce)?
Jsou to hlavně naše neúspěchy ze kterých se nejvíce učíme to, že farmaření – zahradničení, je více umění nežli věda. A tak jako jsou vědci neustále na cestě k novým objevům, umělec nemůže nikdy docílit dokonalosti. C’est la vie!